Rodný dům Jana Kubiše získala obec Dolní Vilémovice do svého vlastnictví v roce 2009, bohužel ve velmi špatném a havarijním stavu. Záměr tento Kubišův rodný dům zrekonstruovat a vytvořit v něm muzeum hatil jen nedostatek finančních prostředků. Obec z tohoto důvodu vyhlásila veřejnou finanční sbírku, která byla velmi úspěšná, za tři roky se vybraly dva miliony korun. Mezi dárci byli občané nejen České republiky, ale i Slovenska a Francie.
Nejvýznamnějšími dárci byli Nadace ČEZ, Kraj Vysočina, TTS Třebíč, Hotel zámek Berchtold a pan Alois Denemarek. Do finanční sbírky se zapojily také hasičské sbory, Kluby vojenské historie, Myslivecká sdružení a školy.
Členové Taxmen Clubu přispěli na sbírkový účet částkou 7.000,- Kč. Částka byla získána dobrovolnými příspěvky několika členů a doplněna z klubové pokladny.

Vyklízení domku, bourání staré střechy a pomoc při zhotovení střechy nové zajistili dobrovolníci z řad místní omladiny, vojenských historických skupin a vojáků aktivních záloh roty Jana Kubiše při Krajském vojenském velitelství Jihlava, kteří odpracovali 1055 hodin dobrovolné práce. Vojenský historický ústav umístil do domku expozici s dobovými fotografiemi, dokumenty, s částí Kubišovy uniformy a s oblekem ve kterém byl Jan Kubiš po atentátu nacisty dopaden v úkrytu. Jsou vystaveny i vzácné osobní předměty, které při opravách dělníci našli ukryté v tajné schránce pod schody.

Rodný dům Jana Kubiše byl slavnostně otevřen v roce 2013 při 100. výročí narození Jana Kubiše. Této slavnosti v Dolních Vilémovicích se zúčastnilo i několik členů Taxmen Clubu.
Krátkou reportáž ze slavnostního otevření domu Jana Kubiše je možné shlédnout ve videogalerii Taxmen Clubu (odkaz)

Jan Kubiš (24. června 1913 - 18. června 1942)
Po absolvování povinné školní docházky pracoval jako čeledín v Rudíkově, kde byl aktivním členem československé tělovýchovné organizace Orel a topič v cihelně. Dne 1. října 1935 byl povolán k výkonu základní vojenské služby a nastoupil k 31. pěšímu pluku do Jihlavy. Jako absolvent poddůstojnické školy dosáhl hodnosti desátníka a byl převelen do Znojma. Poté, již jako délesloužící, byl převelen do 34. pěšího pluku v Opavě, službu vykonával u podřízeného strážního praporu v Jakartovicích. Zde byl povýšen do hodnosti četaře. Při mobilizaci sloužil jako zástupce velitele čety v lehkých opevněních na Opavsku. Po demobilizaci byl 19. října 1938 z armády propuštěn a vrátil se zpět do Vilémovic, kde pracoval opět jako topič v cihelně. Dne 16. června 1939 ilegálně přešel státní hranice do Polska, kde se připojil ke vznikající československé vojenské jednotce v Krakově. Po krátkém pobytu v táboře Malých Bronovicích byl 28. července 1939 přepraven s transportem na lodi do francouzského Alžíru, kde 2. srpna vstoupil s pětiletým závazkem do Francouzské cizinecké legie a byl přiřazen k výcvikové jednotce 1. pluku v Colomb Bechár a Sidi Bel Abbes. Po vypuknutí druhé světové války byl závazku v legii zbaven a byl prezentován v Agde a zařazen k 2. pěšímu pluku. V jeho řadách se účastnil bojů na Loiře, za které dostal francouzský válečný kříž. 22. prosince 1939 byl povýšen na rotného. Po porážce Francie byl 13. července 1940 egyptskou lodí evakuován do Anglie. A tam zařazen k 1. pěšímu praporu čsl. smíšené brigády. V únoru 1941 absolvoval kurz pro rotmistry pěchoty a v březnu 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistra. V prosinci 1940 se přihlásil do výcviku pro speciální úkoly. Od 15. srpna do 27. prosince 1941 absolvoval parakurz, kurz střelby, kurz pro práci s výbušninami a kurzy sebeobrany a řízení motorových vozidel. Mezitím byl na žádost rtm. Gabčíka zařazen do výsadku Anthropoid, kde nahradil zraněného rtn. Svobodu. Dne 29. prosince 1941 byl Kubiš pod krycí identitou Otto Strnad společně s Gabčíkem vysazen v protektorátu. Vinou navigační chyby seskočili u obce Nehvizdy ve středních Čechách, přičemž plánované místo seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně. Přesunuli se na Plzeňsko, kde se dočkali pomoci na záchytných adresách. Poté byli s pomocí domácího odboje přesunuti do Prahy, kde se účastnil atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha 27. května 1942.

Po Gabčíkově neúspěšné střelbě ze samopalu použil Kubiš předem připravený granát. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich byl při útoku vážně zraněn a později zemřel na otravu krve v libeňské nemocnici na Bulovce. Spolu s dalšími parašutisty se Jan Kubiš poté skryl v podzemních prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici odkud je měl Vojtěch Paur vyvézt vozem mimo město. Nacisté je však s pomocí konfidenta Čurdy vypátrali a 18. června 1942 na kostel zaútočili. Během tohoto útoku společně s dalšími výsadkáři bojoval Jan Kubiš proti mnohonásobné německé přesile. Po výbuchu granátu upadl do bezvědomí a na následky vykrvácení zemřel. Jan Kubiš byl tehdy uložen v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích.

V roce 1942 byl in memoriam povýšen do hodnosti poručíka pěchoty. V roce 1945 byl in memoriam povýšen na kapitána pěchoty. 30. června 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.